Celá rostlina bramboru je jedovatá a obsahuje alkaloidy, z nichž je důležitý solanin. Nejvíce jedu v hlízách je ve vrstvě asi do 2 mm pod slupkou a toxiny se ani vařením nezničí. Vylouhují se do vody, kterou po uvaření vylíváme. Povařené zdravé brambory obsahují minimum solaninu, nejsou tedy považovány za toxické.
Pozor! Na brambory poškozené (např. mechanicky při sklizni), nahnilé, nazelenalé – znamenají pro hlízu stres a ta se brání dalším produkováním jedů, i když už je vytažená ze země.
Psům se vařené brambory někdy podávají a bývají i součástí krmiv, ale slouží spíš jako balastní doplňková látka pro pocit sytosti a nikdy by neměly tvořit převážnou část krmiva.
Psi bramborový škrob obvykle špatně tráví a může jim způsobit střevní potíže, křeče, nadýmání nebo zácpu. Na druhou stranu mohou brambory neutralizovat žaludeční kyseliny, pomáhat při překyselení žaludku.
Brambory se v krmivech pro psy používají proto, že jsou považovány za nejšetrnější zdroj sacharidů (tj. energie) a zároveň nezpůsobují alergie. Z tohoto pohledu jsou brambory výrazně lepší než rýže, která také patří mezi obilniny. Brambory proto nahrazují obilniny a setkat se s nimi můžete nejčastěji v hypoalergenních krmivech.
Důležité však je, aby se brambory v krmivu objevovaly v podobě vloček z celých brambor, nikoliv bramborových úsušků, což jsou vlastně slupky – odpad potravinářského průmyslu.
Brambory nejsou vhodnou potravinou pro psy, ale v malém množství jim neublíží.
Pomáhají při léčbě urátových kamenů.
Pozor! Nejsou vhodné při léčbě oxalátových ledvinových kamenů. Neobsahují sice velké množství kyseliny šťavelové, ale protože jsou zastoupeny v krmivu obvykle ve větším množství, může tak výrazně stoupnout příjem oxalátů.